Nechtěla jsem to sem dávat, ale ukázalo se, že je to potřeba. Všechny texty na tomto blogu jsou mé vlastní. Je to má tvorba a vztahují se na ni autorská práva. Pokud chcete něco mého použít, prosím požádejte mě o to. Pokud to neuděláte a já to zjistím, máte smůlu, neboť jsem bohatá svině, co si může dovolit vlastního právníka. 

Červen 2010

Víkend sumárum

25. června 2010 v 12:32 | Maruška |  dove ternare
Prapodivný víkend s dobrým koncem?
Čeká mě cesta do Prahy, kde strávím celý víkend ve společnosti svého milého, jeho kamaráda a pak části týmu Alligátorů. V neděli je finále ligy, jak už jsem psala o článek níž, a dosti se těším. Kromě tohoto slavného zápasu navíc přiletí moje milovaná sestra z Anglie.

Moje nová láska

22. června 2010 v 8:56 | Maruška |  dove ternare
Pořád chodím se svým přítelem, a právě on mě k mé nové lásce dovedl. Je to americký fotbal.
Kdysi jsem si pod vlivem svého spolužáka rugbysty (jaké i po b? je to divné) myslela o hráčích amerického fotbalu, že to jsou buzeranti. A helemese, s jedním chodím. Pro vaší informaci - nejsou. 

Květy svlačců v odpoledním horku

17. června 2010 v 0:01 | Maruška |  Týdenní masáž
S hrstkou vyškublého peří v dlani
poprášil trubky pudrovým nádechem
a nechal je, ať se plazí
mezi pražci

Nejde to

15. června 2010 v 10:25 | Maruška |  Idées noires
Sedím na posteli a brečím. Mám chuť obviňovat své rodiče, kohokoliv, jenom né sebe. Ale stejně si za všechno můžu sama. 

k ničemu

12. června 2010 v 20:36 | Maruška |  Idées noires
deníčkový zápisek dne, který byl celý tak nějak na houby. V bodech.


Zahraj na mě

10. června 2010 v 22:03 | Maruška |  My work
Interpretace, reinterpretace. Chce autor býti pochopen? Chce něco sdělit, nebo jenom vyvolat pocity? Je vůbec možné napsat něco tak, aby to většina pochopila tak, jak to autor myslel? Co tím chtěl básník říct?   desítky, stovky otazníků. Stejně jsou jen na vyplnění toho divného místa bez tečky /tečka/


Dech dlaní a strun

Na co Facebook ještě nepřišel, ale měl by

10. června 2010 v 21:16 | Maruška |  dove ternare
Už Vám zemřel někdo blízký? Nějaký kamarád? Stejně starý jako Vy? A měl účet na Facebooku (dále jen FB)?
Pokud se Vám toto stalo, jistě jste si lámali hlavu nad jednou věcí. Ten člověk je po smrti, ale jeho účet, profil a všechno na FB stále zůstává. Je to divné. Někdy dost nepříjemné (to když Vám veselá aplikace zahlásí "dlouho jste nebyli v kontaktu s XY. Napište mu na zeď!"). S přáteli jsme si říkali, jestli se ten účet po nečinnosti sám zruší, jestli ho máme nějak zrušit my, nebo co. Zatím je to tedy tak, že člověk umře, ale na FB žije dále.
Zatím toto FB neřeší. Většina jeho uživatelů je v mladém, produktivním věku a četnost jejich úmrtí asi nedosahuje světového ani místního průměru. Ale i tito uživatelé zestárnou a - umřou.
Neberte to zle, je to prostě tak. Myslím si, že FB nebo nějaká jiná funkční sociální síť už s námi vydrží do konce života. A zatím to vypadá tak, že i po něm.

(Teď přijde nechutná část plná černého humoru, slabé povahy by měly zvážit četbu)

Co jsem našla...

7. června 2010 v 17:31 | Maruška |  My work
Vzpomněla jsem si na svoji oblíbenou básničku od Goteheho, "Co jsem našel". Skoro taková říkanka. O tom, jak najde kvítek, chce jej utrhnout, ale místo toho ho "vyhrábnu i s kořínkem, nes na zahrádku, kde doma jsem". Já jsem, mnohem prozaičtěji, našla jeden svůj sešit a v něm napsáno toto. Pojmenujme to třebas Nocturno

řekněme, že naposled

6. června 2010 v 12:43 | Maruška |  Idées noires
Jednou jsem tady v článku o pravidlech napsala, že si myslím, že správcovské komando používá zbytečně ostrá slova, když hodnotí kluby. Hlavně pak v kovárně. Zároveň jsem ale doplnila, že jejich kritika je, co se týče autorství a copyrightů, naprosto oprávněná.
Kopírovat se nemá, a kór v autorském klubu.