Nechtěla jsem to sem dávat, ale ukázalo se, že je to potřeba. Všechny texty na tomto blogu jsou mé vlastní. Je to má tvorba a vztahují se na ni autorská práva. Pokud chcete něco mého použít, prosím požádejte mě o to. Pokud to neuděláte a já to zjistím, máte smůlu, neboť jsem bohatá svině, co si může dovolit vlastního právníka. 

Beltine

1. května 2010 v 14:51 | Maruška |  Idées noires
Horko se nad chodníky kroutí jako úhoř, čekám doma.
Na smilování, na muže.
Čekám, až zavolá a vyrazíme slavit. Zapít to, co bylo, připít si na to, co je a bude.
Slunce se k západu posouvá až zbytečně pomalu.
Nákup, porno, odchod.
Beltine.
-

Jdeme po louce, za námi baseballové hřiště, před námi sloupy dýmů z ohnišť.
tuc! tuc! tuc!  -   každý slaví Beltine jinak.
Děti posedávají u ohně, flašky chlastu vystavené na odiv, jako odznak dospělosti.
Les. Konečně po neskutečně vyčerpávající zimě probuzen.
Náš oheň.
Lidi. Znám je, neznám. Jeho kamarádi.
Nesem kytary, prý budeme jediní. Nehrála jsem už pěkných pár měsíců.
Přichází další lidi.
Další kytara.
Přichází Lilith. Vtělení přitažlivosti, vášně. Asfaltově černá, neodolatelná.
-
Hrajou se písničky, které neznám. Kytaru mám u sebe, je mi k ničemu. Zahraju dvě písničky a zjistím, že neumím zpívat. Jsem k ničemu. Muž se baví. Chápu ho. Já ne. On to nechápe. Objímá se se spoustou slečen, dává jim pusy. Znám ho, jsou to jeho kamarádky, stejně mě to trochu bodne. Vidí, že se netvářím, jde mě obejmout. Je skvělý, škoda, že mu nedokážu vysvětlit, proč se cítím smutná.
Lilith se nám líbí, hodně, oběma. Chceme ji, nebo to aspoň oba tvrdíme. Kdo by taky nechtěl ztělesnění chtíče? Má krásná prsa, pevná, ne jako ty moje. Má skoro dokonalé míry 92-62-95. Ne jako ty moje. Chci ji, ale nechci. Asi žárlím, bojím se. Muž mi tvrdí, že jsem hezčí. Nemyslím si to.
Líbáme se, já a Lilith. Kouká na nás a vidím jak se mu to líbí.
Beltine. Znovuzrození. Plodnost.
Další slečna. Chce to. Chvílemi si připadám jako nové maso. Už tomu nechávám volný průběh. Nechám se. S Lilith jsme domluvení na zítra. Nevím.
Ještě že jsou tady další tři kytary. Stejně jsem k ničemu.
Praskla mi struna.
Praskla mi příčetnost.
...morálka.
   ...realita...stabilita.
jsem rozpraskaná jako glazura.
Doma jsme se pohádali.
A usmířili.
Prý jsem oportunista.
Nejsem.
Jenom mám vlastní názor a za tím si sakra stojím.



Budou čtyři ráno. Venku zpívají ptáci.
Jsem z celého Beltine . . . smazaná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cirrat Cirrat | Web | 2. května 2010 v 9:53 | Reagovat

Koukám, že tím že jsme se na oslavy vyprdli, jsme si ušetřili docela dost nervů...

2 Maruška Maruška | Web | 2. května 2010 v 10:11 | Reagovat

tak, vy jste si svou porci nervů na Beltine vyčerpali už loni. Podle mně, kdybyste slavili Beltine jakkoliv, už se nemůže nic stát :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.