Nechtěla jsem to sem dávat, ale ukázalo se, že je to potřeba. Všechny texty na tomto blogu jsou mé vlastní. Je to má tvorba a vztahují se na ni autorská práva. Pokud chcete něco mého použít, prosím požádejte mě o to. Pokud to neuděláte a já to zjistím, máte smůlu, neboť jsem bohatá svině, co si může dovolit vlastního právníka. 

Tajemství loňského Litweeku, aneb Nebojte se pána s hákem

28. března 2010 v 21:16 | Maruška |  Reporty a recenze
Chýlilo se k pátku a mnohé tvůrčí myšlenky se stahovaly k mozkům mladých literátů, jako černá mračna. Je to již půl roku, je to již dvě roční období, a zase se schyluje k bouři myslí a plnicích per. Literární víkend s podtextem výletní. 
Cíl: chata Kristýnka, Javorník. Ideální místo k nasátí Génia moči
Cesta a přípravy byly krušné, nákup v centrickém tescu, směr vlak, směr východ. Páteční vagóny narvané k zalknutí. Skupinka zatím čítá pouze 6 členů ve vyrovnaném poměru dvou mužů a čtyř žen...

Cílová stanice Javorník byla na první pohled krásná, malebná vesnic na dohled Bílých Karpat, ale zkušené oko cestovatelovo velice rychle odhalilo důkazy kanibalismu místních obyvatel. Například takový nápis "ZAPISUJEME VEKY" na místním potravinovém obchůdku. Zabte si svého turistu, a až bude tuhý jak veka, můžete si ho zapsat. A to množství vražedných sekaček na trávu, čím perifernější část usedlosti, tím vražednější žací nástroje. Člověku se hned v myslí vyplaví obrázek Konečného žence, Toho s kosou, Toho jenž mluví velkými písmeny. Naštěstí jsme vesnice zvládli bez úhony. Dále už následovaly pouze, koza, ovce, šachy a konečná. Chata, kde bohužel nikdo nebyl, a ona už docela i stihla padnout tma. Marně jsme zkoušeli volat předateli. V tomto bohulibém kraji chyběl i signál. Zakotvili jsme tedy v dřevěném altánku poblíž chaty a nasáli jsme atmosféru tohoto místa. Horor. Každý z nás čekal, kdy se vynoří ruka držící vražednou zbraň, případně se z dáli ozve zvuk motorové pily. Všichni moc dobře víme, že není chytré se oddělovat od hlavní skupinky, takoví umírají první. Bohužel, jsme potřebovali sehnat klíč od domu, a tak se hrdinný Čiki obětoval a šel hledat signál. Tušili jsme, že to bylo naposled, kdy jsme ho viděli živého, či v jednom kuse. Shodli jsme se, že poměrně dobře naplňujeme role hororových archetypů obětí. Měli jsme: Blbou blondýnu, která umře mezi prvními, protože je blbá (Market). Náhodné kolemjdoucí, kteří se vrahovi vpletou do cesty (Lukáš a Bára). Divného týpka, o kterém si do poslední chvíle myslíte, že je vrah (Kill). Chytrou, či odvážnou, která řekne: "Jéžiš, vy jste blbí, není čeho se bát. Já pro tu vodu klidně zajdu." (Já) Vtipného černocha (Rozum). Hippie vege makrobiotickou holku, jako zpestření jídelníčku (Káťa). A nakonec i zamilovaný páreček, z něhož nakonec jeden (zpravidla dívka) přežije, protože se ten druhý obětuje (strhne sebou vraha do propasti, ohně a tak (Čiki a Veve).
Čiki se kupodivu vrátil, dokonce v autě, s týpkem a klíčemi. Po krátké odborné instruktáži o užívání chaty /kdyby hořelo, snažte se to uhasit, kdyby to nešlo, HODNĚ RYCHLE UTÍKEJTE/ jsme na dotyčné osaměli. Po nějaké době dorazila i druhá část našeho týmu a mohlo se začít. Tento konkrétní Litweek se vyznačoval zejména tím, že se pracovalo o trochu méně než jindy, za to nám to vynahradila příjemná atmosféra společných jídel a komorního prostředí bez ruchu velkoměsta (rozuměj Třebíče). Také se zde projevila prapodivná genderová segregace, která ale vznikla naprosto spontánně. Holky vařily, kluci hráli poker. 
Co se tvůrčí práce týče. Tvořili jsme jak volně, tak i podle zadání, ať již volnějších či svázanějších. Za zmínku rozhodně stojí: Jarní klišé trochu jinak, volná tvorba s géniem loci, dotazník pro čtenáře dotazníku, a rodinné album (jinak známé též pod názvem "Příběh Teďáka a Máňy").
Kromě tvorby samotné jsme se též trochu věnovali rétorice, recitaci, hrám na spisovatele a rozboru prozaického (ač velmi lyrického) textu.  
Víkend se tedy nesl ve znamení humoru, vína a strachu.

VPRAVDĚ! BYL TO KRÁL VŠECH LITWEEKŮ!

Níže uvedená budiž ukázka krátkého textu, společného díla mého a blbé blondýny:

Povzdech mladého Cassanovy
budu muset v rámci styku
změnit asi politiku
jak řekl, tak udělal
a souložil směle dál
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Máňa Máňa | 28. března 2010 v 21:44 | Reagovat

Vpravdě, bylo tomu tak.

P.S. Zdraví Teďák

2 Náhodný kolemtohotoblogujdoucí Náhodný kolemtohotoblogujdoucí | E-mail | Web | 29. března 2010 v 12:06 | Reagovat

Jestli král všech litweeků, to nevím. Já už jsem zkušený matador a litweekovský pamětník a musím podotknout, že například litweek číslo 7 byl taky velmi dobrý. Osobně tedy musím říct: ano, tento liweek byl král, ale sedmička byla stejně dobrá, jen o malý stupínek horší, ne-li dokonce lepší.

3 Královna biče Královna biče | 29. března 2010 v 18:55 | Reagovat

Jsem jenom potřebovala někam vsunout slůvko vpravdě...

4 Náhodný kolemtohotoblogujdoucí Náhodný kolemtohotoblogujdoucí | E-mail | Web | 31. března 2010 v 1:39 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.