Nechtěla jsem to sem dávat, ale ukázalo se, že je to potřeba. Všechny texty na tomto blogu jsou mé vlastní. Je to má tvorba a vztahují se na ni autorská práva. Pokud chcete něco mého použít, prosím požádejte mě o to. Pokud to neuděláte a já to zjistím, máte smůlu, neboť jsem bohatá svině, co si může dovolit vlastního právníka. 

Terapie dilematu

20. února 2010 v 19:27 | Maruška |  Idées noires
Proč není fér říkat věci nahlas, a tak jak jsou? Většina příslušníků opačného pohlaví se totiž v okamžiku, kdy v hádce popíšeme svoje city, a svou křivdu, zaštítí citovým vydíráním. Jako by to bylo kouzelné slůvko, kterým se dá zaklínat, taková malá šovinistická mantra: "citové vydírání, citové vydírání, citové vydírání". Je totiž mnohem jednodušší znehodnotit argument a pocity toho druhého tím, že ponížíme nebo změníme význam jeho slov. Je to mnohem jednodušší než přijmout to a řešit.
Sama často procházím dilematem, "říct mu, co se mi děje, jak to cítím? Nebo raději mlčet, obětovat se, a nestát se citovou vyděračkou? Na druhou stranu, není to opravdu citové vydírání. Vím, že mě má ten člověk rád, a že by to pro mě udělal, kdyby věděl, jak je to pro mě důležité."

Jak člověk pozná, kdy je čas obětovat sebe, a kdy je naopak řada na druhé polovičce?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Houba Houba | Web | 9. března 2010 v 13:35 | Reagovat

Nepoznáš. Přinejmenším nějaké jasné "teď jo, teď ne" sotva najdeš. Ale někdy je lepší radši bejt svině než obětovat sebe. Ono docela dobře funguje to, co popisuje Nohavica "v jednym dumku na Zarubku" a řekl bych že to může fungovat i v opačném gardu  (i když je docela šílený zjistit, že druhá osoba člověka respektuje až když začne bejt zlej...).
Každopádně rozhodnutí je vždycky tvoje a pokud se rozhodneš někdy radši obětovat, uděláš to vědomě a případné výčitky můžeš adresovat jen sama sobě. Tak radši opatrně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.