Nechtěla jsem to sem dávat, ale ukázalo se, že je to potřeba. Všechny texty na tomto blogu jsou mé vlastní. Je to má tvorba a vztahují se na ni autorská práva. Pokud chcete něco mého použít, prosím požádejte mě o to. Pokud to neuděláte a já to zjistím, máte smůlu, neboť jsem bohatá svině, co si může dovolit vlastního právníka. 

Leden 2010

Na oltáři otroctví

29. ledna 2010 v 11:05 | Maruška |  My work
Já, kočka na střeše
světa se nedočkám,
tak v leže
doufám v konečné řešení dluhů
co nesplatí pánové týraným sluhům
NIKDY! To slovo se zarývá do blanek
bubínků africké noci
a mě bez pomoci
n i k d y už spánek nečeká
jen věčná samota v přístřeší zármutku
duše spletená z hadích těl
uvězněná v kleci z iridia
on to tak chtěl
teď chci i já


Mrkvové placky

25. ledna 2010 v 11:00 | Maruška |  O jídle
Mrkvové placky se dřív jmenovaly mrkvové karbenátky, ale pokaždé mi z toho vznikly placky, takže je čas na nový image a změnu jména. Je to jedno z jídel, které by mělo dokázat, že i pro masožravce se dá uvařit tak, že se klidně svojí porce živočišných bílkovin vzdají. Pokaždé, když jsem někomu řekla, že dělám mrkvové karbenátky, tak se na mě podívali tak zhnuseně, až jsem se musela smát. Smála jsem se, protože vím, jak se lidi tváří, když je jí.
Navíc, pokud máte vegetariánského kamaráda, má přijít na oběd, a vy nevíte co by (a nechcete chudáka cpát smaženým sýrem), tohle je skvělá alternativa.

Návštěva domova

24. ledna 2010 v 0:18 | Maruška |  My work
Vyblitý čaj a opilé oči
matek se stísněně smějí
mléku, co stéká jim na břicho
a dítě tisknou k prsu
boláky vědění propíchlé nehtem
a na konci karpálního tunelu žádné
světlo nečeká

Ladovy růžové brýle

22. ledna 2010 v 10:58 | Maruška |  My work

Dým, jako chuchvalec šedivých stuh, stoupá z polí
a děti se švihají vrbovými proutky do tváří
do krve válčí o brambory
stařenky se vzpomínkami zalkly
když škrábaly jablka na koláče
a sledovaly malé haranty, jak opékají v popelu
zbytky jiných dětí , dětství svoje
bochánky kopečků a mezi nimi střapaté
hlavy vrb, vykukují z tůní
Nemají oči, a jsou rády. Viděly by dřinu a krev
v těch úrodných polích
cítily by spálených brambor vůni

Jedno s druhým, aneb matematické vyjádření lásky pomocí Mandelbrotovy množiny

21. ledna 2010 v 19:14 | Maruška |  My work


já, čtverec vklíněný ve čtverci
Ty vkliňuješ se do mně
jak klínovým písmem vepsáni
v množině - nekonečné řadě zklamání a pláčů
jeden jako druhý. Jen menší a menší a menší
a větší a větší a větší
jako matrjošky, pan Mandelbrot se v hrobě otáčí
kdyby tak věděl, kam tečou mé slzy
do jeho čtverců, a z plochy ven
kdyby tak viděl, jak se vkliňuješ
a jak Ti můj čtverec nestačí
a tak čtverci jsme sobě navzájem


Hola, hola! Žrádlo volá!

20. ledna 2010 v 11:06 | Maruška |  O jídle
Tak jsem se rozhodla, inspirovaná Poshátkem, že sem na svůj blábol jednou za čas vložím nějaký ten recept. Bude to buď moje vlastní tvorba, upravená převzatá tvorba, nebo něco co mám prostě hrozně ráda, tak to sem hodim.

Nejdřív si zahrajem na Pepka: (můj výtvor)

To jsou numera!

3. ledna 2010 v 13:28 | Maruška |  Idées noires
2010 je hezké číslo. Nevím co by na to řekla numeroložka, pravděpodobně něco jako "dvojka je kulaté negativní číšlo, jediné sudé prvočíslo, což znamená že se k moci dostane sud (že by Paroubek?) nebo, že nejlíp duní prázdné sudy. Dvě nuly značí odkaz na agenty tajné služby její výsosti královny Alžběty, to znamená, že bude obecně povoleno zabíjet. A ta jednička je tam chudák jen tak navíc" :-).
2010? Rok velkých změn, rok stejný jako předchozí. Bude to rok výjimečný, jako každý rok.