Nechtěla jsem to sem dávat, ale ukázalo se, že je to potřeba. Všechny texty na tomto blogu jsou mé vlastní. Je to má tvorba a vztahují se na ni autorská práva. Pokud chcete něco mého použít, prosím požádejte mě o to. Pokud to neuděláte a já to zjistím, máte smůlu, neboť jsem bohatá svině, co si může dovolit vlastního právníka. 

Listopad 2009

Pokus o odkaz na středověké balady

30. listopadu 2009 v 14:38 | Maruška |  My work
Kape z ledových zubů a stéká do údolí
nachází si cestu krustou
odkrývá brázdy, jež suše bolí
zalévá zemi pustou

Bílá se prochází po zmrzlých polích
teplo, jen lidské, zahřeje
zrychlí se dech při myšlence na hřích
a tep, při hlasu Naděje

Znavená Morana se sklání nad lidmi
poslední dary vybírá
slunce zlatem prodlouží dny
konečně vládu přebírá.

Jitro plné života a strachu
nutí ke spěchu v obavách,
že svěří se tvářičky jenom prachu,
celou noc prožila v snách

pupeny nalité mízou Vesny
zvěst o úrodě naznají
a neprozradí, že změní se ve sny
naděje těch, jež život tají

porcelán okvětí snášejíc se k zemi
pokrývá plačící závojem
,ach Bože tak těžko je mi´
pod stromy zoufalý sten

Rostoucí poupě, plod zimy lživé
usvědčí, když lůno obtěžká
a vítr, jenž rozesel něhu dříve,
kalich své krve odmítá

Ruce se nechtějí dotýkat ženy
pohledy mířící ke kříži,
Soucit a Naděje odepřeny
tiše pláčí nad pranýři

Ochutná trpké plody révy
ta, co si ránu nese pod srdcem
křik a pláč, a nikdo nic neví
pod stromy zas bolestný sten

zrcadel pár přetvářku odkrývá
a hedvábí dlaně se zachvěje
jde tam, kde milost spočívá
je víc, než chladu závěje

pod křížem, pod oltář, před dveře chrámu
položí kvítek svůj ona
svěří se s prosbami jedině Pánu
než rvoucí bolestí skoná

Jablka dozrála, však spadla již červivá
rozkvetlý vřes lůžko připraví
a závoj z listí, jež tvář její zakrývá
čeká, až dech se zastaví

prsty do zmrzlé půdy zaťala
pramínek si hledá cestu tváří
zrazená sněhem zaplála
Bílá-ta život zmaří

P.S.: Vidím ty chyby, nebojte. Autor nestojí o vážnou kritiku, tak se toho prosím vyvarujte

Bellis perennis

29. listopadu 2009 v 22:31 | Máruška |  My work


Dneska vykvetly sedmikrásky
a já jsem si vzpomněla na Tvých sedm krás

na Tvoje oči, které mění barvu podle nálady
na Tvůj hlas, zpěv vlahé noci v červenci
na Tvoje ruce, všetečné hledače pokladů
na Tvoje rty, okvětní lístky ocúnů za stmívání
na Tvůj šepot, šumění moře v přístavu
na Tvou kůži, oblohu časně zrána
na Tvá bedra, klenutou hradbu sametu.

Dneska vykvetly sedmikrásky
sedm vzpomínek na Tebe

Akrostichon na mě

23. listopadu 2009 v 12:36 | Máruška

Mám ve vlasech bronz i tuhé květy
Áronů
Radiální, divné duhovky, jak kosatce
(Irisy) z vody když rostou
Ale netrápím se tím

Snad každý pochopí
Láskou, že žiju
O přátelích nemluvě.
Ve škole hniju, jak ve válce
Íránské, raději však ven.
Kam? To nevím;
Ortodoxně nejsem rozhodnutá
Vrátím se do peřin,
Ábel spí hlubším spánkem nežli já.

Pohádka o kuřátku a housence

23. listopadu 2009 v 9:21 | Máruška
Pro jednu Nestoudnou Děvku:

Pohádka
Jedno malé kuřátko žilo v kurníku a na dvoře se svojí maminkou slepicí. Maminka se o kuřátko bála a tak mu zakázala kamkoliv chodit bez dozoru. Ale kuřátku se to nelíbilo, rozhodlo se, že půjde na průzkumnou výpravu. Jednoho dne se vydalo ven z kurníku, tajně se vyplížilo přes zelenou trávu, do jabloňového sadu. Tam uvidělo něco malého, zeleného jak se pídí po zemi. Žluťoučké kuřátko se rozhodlo, že když už je něco menšího než kuřátko, tak to musí sníst. Sotva se však nad malé zelené něco naklonilo, ozvalo se od země:

Popový text

20. listopadu 2009 v 4:37 | Máruška
Výsledek spolupráce se sklenkou vína a hlavně skvělým kamarádem Lukášem Karasem


Popový text

Obouvám se do Tvých pavučin
a rosa, která padla z rána
zčeřila úsměv a ptá se smím
zůstat nadále nepoznána

Obouvám se do Tvých pavučin
a vše má se být, jak bylo dříve
já říkal, že se zaručím
teď Tvá pýcha na mě plive

Schovávám se ve Tvém zápěstí
jako tep života zmaru
To co jsem dříve měla za štěstí
stalo se jablkem sváru

Štěstí je jen vločkou sněhu
co zatřpytí se a zmizí v poušti
já chtěl se jak řeka vylít z břehů
však smrt je hráz, jež neodpouští

Odcházím z Tvého náručí
a lhostejnost se mou spásou stane
naše pouto utkané z pavučin
roztrhá nicota co ze mě vane

Odcházím z Tvého náručí
a cosi mě do mračna žene
tak teď se krví zaručím
za svoje ostří nabroušené

Thru the Darkness with Zpičikundy (Pussiesfromcunt)

11. listopadu 2009 v 17:20 | Máruška |  Reporty a recenze
Kapitola první: Tonik skloňujeme jenom s ginem
Tak jsme se měli sejít na čáře ve čtyři. Jako vždycky jsem se balila na poslední chvíli a skoro jsem to nestihla. Tedy přišla jsem asi dvě minuty po srazu, ale v klidu. Šla jsem si vybrat peníze a ještě na rychlonákup k Ahmedovi. 39 narvaná k prasknutí, ještě jsme pomohli najít správnou cestu konkurenčímu týmu a jeli jsme. Na registraci ze začátku jenom já a Lukáš. Pak se zjevil ještě Paulie. Bigy bylo plné bláznů a větších bláznů a třídy byly plné učitelů, studentů, terčů a teček :-)
"Je to Tyranosaurus!"
"Není to divné? Vejde se tam jenom tyranosaur!"
"Ale ne, jdem to risknout... "
Tak tyranosaurus byl špatný guess, protože v další části šifry vyšlo něco jiného.
"Hele, není to Braillovo písmo?" ("Vážení účastníci, další část šifry je Braillovo písmo!")
komisař
REX! ...