Nechtěla jsem to sem dávat, ale ukázalo se, že je to potřeba. Všechny texty na tomto blogu jsou mé vlastní. Je to má tvorba a vztahují se na ni autorská práva. Pokud chcete něco mého použít, prosím požádejte mě o to. Pokud to neuděláte a já to zjistím, máte smůlu, neboť jsem bohatá svině, co si může dovolit vlastního právníka. 

Říjen 2009

Mycology, funny thing

28. října 2009 v 13:24 | Máruška |  Reporty a recenze
Coura tak nějak nestihla vlak, takže z Jindřichova Hradce musela stopovat...pěšky se dostala z Chlumu do Staňkova, kde čekala na Mycological rescue team. Houba, Rosolozub a řídil Buzerant. Všichni tak trochu veselí. Párty byla hustokrutědémonská! (jazýčky, Děvka, Brouk aji Buzerant, tak na střídačku). 20 minut před spaním...blackout.

Jsem obě strany mince

19. října 2009 v 18:15 | Máruška |  Reporty a recenze
Jsem nová učitelka a dělám na nadřízené dobrý dojem. Doslechla jsem se, že se panu Urbanovi nelíbí mé hůlky ve vlasech. Přestávám je nosit. Mí studenti jsou jak z internátu, tak z rodin. Jsou poněkud divocí, ale věřím, že není potřeba tvrdá ruka. Nesouhlasím s výchovnými metodami pana Plzáka. Měla jsem v kabinetu rádio upraven tak, aby přijímalo frekvence z Jižního bloku. Mám ráda vysílání ze zahraničí. Někdo mi rádio ukradl a já si nejsem jistá, jestli to na mě nepraskne. Jsem z toho trochu nervózní. Ani netuším, koho podezřívat...

Ze systému: Která padne?

19. října 2009 v 10:31 | Máruška |  My work
Šašek ve svém barevném šatu
mincí si hází
zručnost v každém jeho hmatu
trochu schází
koruna se zaleskne a hlava padne
pak úsměv rozzáří
ta jejíž víra dlouho chladne
svou silou poráží
Do osmahlé kůže toho šaška
se kovem zarývá
A ze hry se stala pouhá fraška
nic než pevnost nezbývá
Orel svůj zrak zvedne k slunci
křídly zamává
moudrý šašek schová minci
v prstech si s ní pohrává
Ne s každou měnou můžeš hrát si
jak se Ti jen zalíbí
jsou hrdinové, však jsou i zrádci
malost je jejich alibi.

O sedmi otrocích ženy (litweek VI)

15. října 2009 v 11:14 | Máruška |  My work

Usnuti

14. října 2009 v 13:42 | Maruška |  My work
Tma, která zašroubuje víčka
mých očí
Ti rozprostře vlasy po tváři

Kerberos zaštěká do hlavy
na mých řasách drobky od snídaně
čekám jen, až se unaví

A do klubíčka stočí
tři uslintané polibky do dlaně

nebesa svědkem

13. října 2009 v 13:46 | Maruška |  My work
Třináctá v pořadí
vzduchem se nese kyselost Tvých pláčů - našich hádek
třináctá skrývá tajemství
zlobu, zášť
třináctou společně zamkneme
a spolu s ní rozlité víno bolesti

Třináctá komnata štěstí
společně jsme vyrazili dveře
když dvanáct postelí již bylo vypleněno
Pod tuctem nebesí se proplétaly naše ruce
V třinácté komnatě spolu se napijem

Rady

6. října 2009 v 18:15 | Máruška |  Idées noires
Rady do života nejsou k ničemu. Hodí se na spoustu věcí, třeba na výsměch. Případně, když je všechny sepíšete a vydáte jako knížku (musí mít ovšem pozitivně laděný obal a jméno) můžete na tom ještě vydělat.
Ale přiznejme si to, je skvělé být na té druhé straně. Radit je tak jednoduché, nejde o nás, máme nadhled, přehled a dokážeme být přesní a skvělí až běda. Je vlastně jednoduché pomáhat lidem ve svém okolí. O kolik je to jednodušší u druhého, o tolik je to těžší u sebe sama. Kéž bych si dokázala poradit tak brilantně, jako radím ostatním. Ba co víc, kéž bych se svými světobornými radami dokázala řídit.