Nechtěla jsem to sem dávat, ale ukázalo se, že je to potřeba. Všechny texty na tomto blogu jsou mé vlastní. Je to má tvorba a vztahují se na ni autorská práva. Pokud chcete něco mého použít, prosím požádejte mě o to. Pokud to neuděláte a já to zjistím, máte smůlu, neboť jsem bohatá svině, co si může dovolit vlastního právníka. 

Deník pokřivené reality (0,1)

27. září 2009 v 21:15 | Máruška |  Idées noires

Nedívejte se na pohádky. Nečtěte je. Nehltejte příběhy hrdinů se superschopnostmi. Příliš se ponoříte do jejich světa a začnete považovat svůj život za zoufale šedý. Minuty budete sledovat solničku a budete se snažit s ní pohnout silou vůle. Jediná věc, která vás vyžene z domu, bude naděje, že se něco stane, někdo vás osloví, něco se změní. Konkrétně vy. Ale to se nestane. Je zbytečné živit naději, hýčkat si ji jako malé chlupaté zvířátko. Protože stejně jako malé chlupaté zvířátko, i ona chcípne. Pohádka nemá v realitě svoje místo. Nemá cenu čekat, že svět najednou začne fungovat jinak. Vše bude vždy stejné, jako je tomu dlouho. Tvrdé, surové a neúprosné. Měli bychom přestat vyprávět pohádky dětem. Měli bychom se přestat divit množství krve ve zprávách. Měli bychom začít učit děti střílet. Uvažujme racionálně
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dandalf Dandalf | 27. září 2009 v 23:15 | Reagovat

Necítím se zrovna nejfundovanější, ale řekl bych, že naději si člověk musí rozhodně uchovat a vědět proč a v co, pokud to v co jsme doufali doposud už není,musíme zatnou zuby, připravit se na hrůzu a najít opět světlo. Vím není to jednoduché a vím, že se mi to kecá, ale taky vím, že některým z nás nic jiného než naděje kolikrát nezbývá a že se bez ní složíme jak loutky co jim přestřihli špagátky. Pokud nechceme dopadnout jako ty loutky pak musíme mít něco co nás požene dál a co nás naplní. A co se týče  světa? Jo je špatnej, je to hnus ale co zmůžem.... asi nic moc takže je asi čas si zvyknou a brát to dobrý a na špatné zapomenout.
A popravdě jsem za pohádky a tu dětskou růžovou mlhu vděčnej, protože jinak kdybych věděl od začátku, že všechno bude v životě k ničemu bych si už jako dítě asi hodil mašli.
Toto je můj pohled a názor.

2 Zítřejší růže Zítřejší růže | E-mail | Web | 28. září 2009 v 0:37 | Reagovat

Žijeme v době fandící smazávání veškerých ostrých kontur. Všude slyšíme, jak se smazávají rozdíly mezi ženami a muži, mezi jednotlivými kulturami a rasami, maže se prostě všechno. Kdo maže, ten jede! Prostě žijeme ve světě, který nás přesvědčuje, že žádné hranice neexistují.
Nevím, komu to jde na ruku, protože kdokoliv, kdo má oči a umí se jima dívat, snadno prohlédne, že to tak není. Je přirozeností lidí, že se chtějí proti určitým věcem vyhraňovat a to se promítá do chování společností. A v důsledku toho kontury jsou a nic je smazat nemůže. A někde můžeme vystopovat profilaci tak silně vyhraněných entit, že to až zaráží. A pomyslné nůžky mezi nimi se rozevírají... (odpusťte tu floskuli). Společnost je teď svědkem toho, jak silně se začíná vyhraňovat kultura islámu od kultury "západu" - lidé zrozeni v jedné kultuře nejsou ochotni integrovat se do té druhé kultury, i když žijí na jejím území.
A dále, Rusko začíná vyhraňovat od USA, Evropská Unie od Ruska, Slovensko od Maďarska, ateisti od věřících, squateři od bydlících, hippies od rybíz... a Číňani úplně ode všech. Různé kultury, různé názory, hranice, věčné hranice... a nad tím vším ční tři světy, tři různé reality. Jedním tím světem jsou média, která nás všechny přesvědčují, že to celé, co jsem právě popsal, je průšvih, že všude číhá zlo, že globální katastrofa se blíží. Druhým světem je skutečná realita, v níž žijeme, kde sice žádné brutální války a vraždy dnes a denně nezažíváme, ale zažíváme mnoho "drobných" bolestí, které nám moc nepřidají... A třetím světem je právě ten Maruščin vysněný svět pohádek a seriálů. Svět zázraků oplývající superhrdiny připraveni zachránit náš kejhák, když to potřebujeme. A teď je na každém, kde a jak chce žít. Můžeme odsuzovat ty, co žijí vyloženě jen v "trojce" - v tom fantasmagorickém ráji, ale sami v něm rádi hledáme únik. Někdo prostě jen chce v tom úniku žít nafurt. Ale my, co žijeme v ostatních dvou světech, na tom nejsme o moc líp. Nakonec se stejně asi zblázníme všichni.

3 Dandalf Dandalf | 28. září 2009 v 11:42 | Reagovat

Třetí svět, to mi připomělo, že mám taky 2-3 kam tu a tam uteču. Akorát k mediím, podle mě je to spíš tak, že media manipulují polohou od krvavé lázně k růžovím brýlím podle toho jak se to hodí buď jim nebo momentáně politicko-společeskýmu zadání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.