Nechtěla jsem to sem dávat, ale ukázalo se, že je to potřeba. Všechny texty na tomto blogu jsou mé vlastní. Je to má tvorba a vztahují se na ni autorská práva. Pokud chcete něco mého použít, prosím požádejte mě o to. Pokud to neuděláte a já to zjistím, máte smůlu, neboť jsem bohatá svině, co si může dovolit vlastního právníka. 

Srpen 2009

Tanec

31. srpna 2009 v 14:10 | Máruška |  My work
Sjeté víly mi tančí na hrudi
kozáčka, v jehlových podpatcích
a bodají pohledem záludným
a rve mi všechno jejich smích

zrazena
zrozen
zamknu se v peřině
v bariéře, která oslepí
sražena
o zem
věřím té vteřině
co díry zalepí


Už nemusím se dusit strachy
už mě nebolí všechno navždy
dál nevidím úsměv plachý
zřeknu se svojí vraždy

To jen abyste věděli

31. srpna 2009 v 13:37 | Máruška |  Idées noires
Ona hledá jeho, nebo kohokoliv jiného, kdo pomůže:

Dvacetiletá brunetka, 168/65 hledá někoho na vážné pobrečení, značka: jsem úplně v piči.

Noc

24. srpna 2009 v 10:56 | Máruška |  My work
Nic. To je dobrý začátek. Z ničeho se něco nerodí a moje nic je plné Prázdnoty. Je všude kam se nadechnu. Čiší mi z pórů, cítím, jak ji vykřikuji. Jsem zahalená ve tmě. Tma. Moje prázdnota už v sobě něco má. Tma to už něco je. Ve tmě se schovám, tma skryje moje touhy. Temnota vezme moje sny a naplní je nočními motýli. Strach. Zrozený z tmy a z ničeho, co je v ní. Strach z nevídaného. Potím ho společně s krví a fialové můry sedají, aby se napily. Budou naplněny. Jako já. Ničím, Strachem a Tmou.

Sonet 9.0

21. srpna 2009 v 17:38 | Máruška
Ledovou pěst mi vrazí do hrudi
zemřela čest, vím, že se nevzbudím.
Jsem mrtvá jak svět v němž vrazi stále žijí
jsem hnusný vřed, jsem klubko zmijí.

Jsem mrtvě živá ve Tvé hlavě
ničím Tě snad drahý, hravě?
Jsem hniloba, zlatá do žíly
jsem skřet a kašlu* na víly.

Za smrt dám smrt a mstu,
za smrt pak polibek beze rtů
za smrt jen strach a lež,
světlo, jež nikdy nenajdeš.

Za život cestu pekla a zmaru
dlážděnou hlavami člověčích tvarů.

*seru

Osudová setkání

14. srpna 2009 v 10:04 | Máruška |  My work



Vítr vlak naklání,

a čekání, je naplněno smíchem.

veškerá přistání,

jsou setkání, se souzněním a tichem.



V ráji světa bez hluku,

si na ruku, kreslím texty písní.

Neodmítám ponuku

sen o zvuku, jež strachy moje stísní.

Zhrzená...

13. srpna 2009 v 16:19 | Máruška |  My work
Jedna z prací, která vznikla kvůli dalšímu autorskému čtení v Třebíči, ale kořeny má velmi staré. Zkrátka rozepsaná a až teď dokončená věc.

Zhrzená...

Prsty
do horké kůže zaťala
dech napjala
ohněm zaplála
Ráno
se hříchu jen zasmála
vinu neznala
život skrývala
Soucit
ten zbytečně čekala
láska skonala
když přiznala
S uzlíčkem
bolesti prchala
jako za mala
se schovala
Prsty
do zmrzlé půdy zaťala
krev kašlala
zem ji objala