Nechtěla jsem to sem dávat, ale ukázalo se, že je to potřeba. Všechny texty na tomto blogu jsou mé vlastní. Je to má tvorba a vztahují se na ni autorská práva. Pokud chcete něco mého použít, prosím požádejte mě o to. Pokud to neuděláte a já to zjistím, máte smůlu, neboť jsem bohatá svině, co si může dovolit vlastního právníka. 

Ozzákovo poslání: díl 4.

29. ledna 2009 v 18:16 | Máruška

Šutrák se podíval do stovky naštvaných obličejů, a najednou mu přišlo, že tady něco, nebo spíš někdo chybí.
"Lexo, kde je Ozzák?" zašeptal, ale když se otočil, zjistil, že Lexa, bubeník i basák jsou v zajetí pořadatelů. V posledním, marném pokusu o záchranu, zahodil Šutrák kytaru do davu a rozběhl se na bok pódia, odkud skočil a utíkal dál. Ale nedoběhl daleko. Někdo po něm hodil tkaničkami svázané zubní protézy, které se mu omotaly kolem nohou, a než se z kousavého sevření dostal, byl obklopen skupinou seniorů.
"Ž toho še nevykroutíš hochu..." důchodce se usmál, ale v tom úsměvu nebyla žádná radost (a kupodivu ani žádné zuby). Odvázal jednu sadu zubů a nasadil si je. Pak popadl Šutráka za rameno. Ozzáka, Lexu i všechny tři členy kapely svázali a dotlačili na jedno místo. Nasadili jim roubíky a na hlavy tmavé látkové pytle. Ani jeden z nich netušil, co se s nimi stane, ale všem bylo jasné, že to nebude nic příjemného. Postupně byli odváděni, nejdřív Šutrák sám, pak basák Jaryn i s bubeníkem, a nakonec Ozzák s Lexou.
Někam je posadili a sundali jim z hlav ty černé pytle. Zjistili, že sedí u obřích reprobeden, obklopeni svými vězniteli.
"Tak vy jste nám to tady přišli osladit, co hoši? Vy si myslíte že ten váš kravál je hudba, co? Nebo je to jinak? Vy jste nás přišli zabít tím hnusným rachotem, který zní jako když někdo zvrací a u toho mlátí hlavou do popelnice? A co jste udělali s Evičkou a Vaškem? Hm? Ať je to jak chce, tohle jste neměli dělat chlapci. Tohle jste neměli dělat..." Pak, nejbliží důchodce a očividně i hlavní "kat" dal pokyn, a z reprobeden se začal linout táhlý zvuk trubky. Pak začalo peklo. Mmm-ca-ca, mmm-ca-ca, mmm-ca-ca. Moravanka
Ozzák se opravdu snažil, dokonce vstal. Rozhodnutý vzdorovat, bojovně vysunul bradu, ale nakonec to neustál. Při slovech ´dávali Ti chlapci sladků kořalenku´ se Ozzákovi zatmělo před očima a už nic neslyšel. Omdlel, a spadl přímo na Lexu, sedícího vedle něj. Leželi vedle sebe jako dva milenci, oba v bezvědomí, jenom Ozzákovým obličejem stále projížděly bolestné tiky.
* * *
"Bruci... Bruci! Ty´s nás přišel zachránit. Děkuju Bruci, to jsme jim to nandali, co?" Bruce jen smutně pokýval hlavou.
"Ozzáku, Ozzáku, Ozzáku... Co´s to udělal? Koho jsi tímhle krokem přivedl k jediné správné víře? Ty nechápeš jak to funguje. Musíš Metal přinést k uším a do srdcí mladejch lidí, to jsou ti, kteří se jím nechají unést, ne tadytahle stříbrovlasá banda. Ozzáku, teď ses poučil, každý dělá chyby, ale tvoje poslání je jasné. Musíš všem ukázat jaký je Metal, musíš je přesvědčit, že Metal, je tím co hledají a v Metalu je odpověď na všechny jejich otázky. Tvé poslání neskončilo, jdi a šiř Metal dál!"
"Udělám to tak jak říkáš, a Metal bude jednou znít všude. Díky Bruci...Bruci! Kam mizíš?! Chtěl bych se Tě ještě na tolik věcí zeptat!" Ozzák se začal pomalu probouzet. Slyšel motory projíždějících aut a hlasitou rockovou hudbu. Nejdřív se pro jistotu nehybal a tvářil se, jakože je ještě v limbu, ale když otevřel oči, zjistil že leží ve spacáku a vedle něho sedí Lexa a píše někomu smsku. Zaostřil a uviděl několik Harleyů zaparkovaných jen pár metrů od nich.
"Lexo, kde to jsme?"
"Jéé, pane Ozzáku, vy už jste vzhůru? Hm, a já zrovna ségře psal, že jste asi navždycky v kómatu, škoda."
"Dobře Lexo, a kde to teda jsme? My jsme přece nebyli na nějakém parkovišti, nebo jo?"
"To bylo tak, ti zdivočelí důchodci nás hodili do auta a vyhodili nás tady u cesty. Tady ti hodní pánové to všechno viděli a zachránili nás. Protože nejdřív chtěli zjistit, kdo jako jsme, tak nás prohledali, samozřejmě, no a dali nás do spacáků a čekali, až se vzbudíme. Jsme na nějakém dálničním odpočívadle." Sotva to Lexa dořekl, šéf motorkářů si to namířil jejich směrem.
"Nazdar, Ozzáku, jsem rád že ses probudil. Hele, my už musíme jet, tak jestli byste nám uvolnili ty dva spacáky a my bysme vyrazili."
"Jasný!"
"Jo, a Ozzáku, mohl bys na chvíli se mnou?"
Ozzák trochu ztěžka vstal a vydal se za
ocvokovaným mužem. Ten si ho vzal bokem a z kapsy vytáhl balíček nějakých papírů.
"Hele, my jsme vás jako trochu prohledali, a musím ti říct, že kdybych u tebe nenašel ten pičák, asi bychom vás tam nechali ležet...tak tady to máš všechno zpátky, jenom jsem se chtěl zeptat. Nemoh by ses mi přimluvit za smáznutí trestnejch bodů...?"
Ozzák motorkáře plácnul po zádech a obdařil ho vědoucím pohledem, "Žádnej problém kámo, máš to u mě."
"Dík!" Sotva od Ozzáka uslyšel vytouženou odpověď otočil se a spěchal za svými kamarády. Ještě když se rozjížděl, tak Ozzákovi zamával.
Ozzák s Lexou stáli v prachu parkoviště a přemýšleli, jak se teď dostanou domů.
"Pane Ozzáku..."
"Co je Lexo?"
"Ono to roznášení poselství metalu, to je docela fuška, co?"
"Lexo, Metalizace, to je práce jen pro opravdový chlapy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.