Nechtěla jsem to sem dávat, ale ukázalo se, že je to potřeba. Všechny texty na tomto blogu jsou mé vlastní. Je to má tvorba a vztahují se na ni autorská práva. Pokud chcete něco mého použít, prosím požádejte mě o to. Pokud to neuděláte a já to zjistím, máte smůlu, neboť jsem bohatá svině, co si může dovolit vlastního právníka. 

Leden 2009

Uff...

30. ledna 2009 v 22:38 | Máruška
A je to za námi, soutěž je u konce a - jaké překvapení (!) - já jsem nevyhrála. No nic, zkusím to ve všech okresních soutěžích krásy :-). Tak si říkám, jestli má cenu sem ještě něco psát, resp. jestli to někdo ještě čte, a bylo by zajímavé zkusit sem napsat něco opravdu hnusného nebo blbého, jestli na to někdo zareaguje...ale co už, nechám to koňovi. Řeším důležitější věci, mám za sebou několikero zkoušek a některé z nich jsem nedala, takže se musím hodně učit, jak říkával pan profesor Vlček.

Ozzákovo poslání: díl 4.

29. ledna 2009 v 18:16 | Máruška

Šutrák se podíval do stovky naštvaných obličejů, a najednou mu přišlo, že tady něco, nebo spíš někdo chybí.
"Lexo, kde je Ozzák?" zašeptal, ale když se otočil, zjistil, že Lexa, bubeník i basák jsou v zajetí pořadatelů. V posledním, marném pokusu o záchranu, zahodil Šutrák kytaru do davu a rozběhl se na bok pódia, odkud skočil a utíkal dál. Ale nedoběhl daleko. Někdo po něm hodil tkaničkami svázané zubní protézy, které se mu omotaly kolem nohou, a než se z kousavého sevření dostal, byl obklopen skupinou seniorů.
"Ž toho še nevykroutíš hochu..." důchodce se usmál, ale v tom úsměvu nebyla žádná radost (a kupodivu ani žádné zuby). Odvázal jednu sadu zubů a nasadil si je. Pak popadl Šutráka za rameno. Ozzáka, Lexu i všechny tři členy kapely svázali a dotlačili na jedno místo. Nasadili jim roubíky a na hlavy tmavé látkové pytle. Ani jeden z nich netušil, co se s nimi stane, ale všem bylo jasné, že to nebude nic příjemného. Postupně byli odváděni, nejdřív Šutrák sám, pak basák Jaryn i s bubeníkem, a nakonec Ozzák s Lexou.
Někam je posadili a sundali jim z hlav ty černé pytle. Zjistili, že sedí u obřích reprobeden, obklopeni svými vězniteli.
"Tak vy jste nám to tady přišli osladit, co hoši? Vy si myslíte že ten váš kravál je hudba, co? Nebo je to jinak? Vy jste nás přišli zabít tím hnusným rachotem, který zní jako když někdo zvrací a u toho mlátí hlavou do popelnice? A co jste udělali s Evičkou a Vaškem? Hm? Ať je to jak chce, tohle jste neměli dělat chlapci. Tohle jste neměli dělat..." Pak, nejbliží důchodce a očividně i hlavní "kat" dal pokyn, a z reprobeden se začal linout táhlý zvuk trubky. Pak začalo peklo. Mmm-ca-ca, mmm-ca-ca, mmm-ca-ca. Moravanka
Ozzák se opravdu snažil, dokonce vstal. Rozhodnutý vzdorovat, bojovně vysunul bradu, ale nakonec to neustál. Při slovech ´dávali Ti chlapci sladků kořalenku´ se Ozzákovi zatmělo před očima a už nic neslyšel. Omdlel, a spadl přímo na Lexu, sedícího vedle něj. Leželi vedle sebe jako dva milenci, oba v bezvědomí, jenom Ozzákovým obličejem stále projížděly bolestné tiky.
* * *
"Bruci... Bruci! Ty´s nás přišel zachránit. Děkuju Bruci, to jsme jim to nandali, co?" Bruce jen smutně pokýval hlavou.
"Ozzáku, Ozzáku, Ozzáku... Co´s to udělal? Koho jsi tímhle krokem přivedl k jediné správné víře? Ty nechápeš jak to funguje. Musíš Metal přinést k uším a do srdcí mladejch lidí, to jsou ti, kteří se jím nechají unést, ne tadytahle stříbrovlasá banda. Ozzáku, teď ses poučil, každý dělá chyby, ale tvoje poslání je jasné. Musíš všem ukázat jaký je Metal, musíš je přesvědčit, že Metal, je tím co hledají a v Metalu je odpověď na všechny jejich otázky. Tvé poslání neskončilo, jdi a šiř Metal dál!"
"Udělám to tak jak říkáš, a Metal bude jednou znít všude. Díky Bruci...Bruci! Kam mizíš?! Chtěl bych se Tě ještě na tolik věcí zeptat!" Ozzák se začal pomalu probouzet. Slyšel motory projíždějících aut a hlasitou rockovou hudbu. Nejdřív se pro jistotu nehybal a tvářil se, jakože je ještě v limbu, ale když otevřel oči, zjistil že leží ve spacáku a vedle něho sedí Lexa a píše někomu smsku. Zaostřil a uviděl několik Harleyů zaparkovaných jen pár metrů od nich.
"Lexo, kde to jsme?"
"Jéé, pane Ozzáku, vy už jste vzhůru? Hm, a já zrovna ségře psal, že jste asi navždycky v kómatu, škoda."
"Dobře Lexo, a kde to teda jsme? My jsme přece nebyli na nějakém parkovišti, nebo jo?"
"To bylo tak, ti zdivočelí důchodci nás hodili do auta a vyhodili nás tady u cesty. Tady ti hodní pánové to všechno viděli a zachránili nás. Protože nejdřív chtěli zjistit, kdo jako jsme, tak nás prohledali, samozřejmě, no a dali nás do spacáků a čekali, až se vzbudíme. Jsme na nějakém dálničním odpočívadle." Sotva to Lexa dořekl, šéf motorkářů si to namířil jejich směrem.
"Nazdar, Ozzáku, jsem rád že ses probudil. Hele, my už musíme jet, tak jestli byste nám uvolnili ty dva spacáky a my bysme vyrazili."
"Jasný!"
"Jo, a Ozzáku, mohl bys na chvíli se mnou?"
Ozzák trochu ztěžka vstal a vydal se za
ocvokovaným mužem. Ten si ho vzal bokem a z kapsy vytáhl balíček nějakých papírů.
"Hele, my jsme vás jako trochu prohledali, a musím ti říct, že kdybych u tebe nenašel ten pičák, asi bychom vás tam nechali ležet...tak tady to máš všechno zpátky, jenom jsem se chtěl zeptat. Nemoh by ses mi přimluvit za smáznutí trestnejch bodů...?"
Ozzák motorkáře plácnul po zádech a obdařil ho vědoucím pohledem, "Žádnej problém kámo, máš to u mě."
"Dík!" Sotva od Ozzáka uslyšel vytouženou odpověď otočil se a spěchal za svými kamarády. Ještě když se rozjížděl, tak Ozzákovi zamával.
Ozzák s Lexou stáli v prachu parkoviště a přemýšleli, jak se teď dostanou domů.
"Pane Ozzáku..."
"Co je Lexo?"
"Ono to roznášení poselství metalu, to je docela fuška, co?"
"Lexo, Metalizace, to je práce jen pro opravdový chlapy."

Takhle to dopadá...

29. ledna 2009 v 8:52 | Máruška
...když je člověk v Drakkaru a mírně přiopilý se ujme role kameramana. Kvalita obrazu i zvuku a čehokoliv - nízká.
(tedy tak trochu pivní pozdrav Lexovi ;-)

(To důležité na konci je samozřejmě ta pípa)

Ozzákovo poslání: díl 3.

28. ledna 2009 v 18:12 | Máruška
"Počkejte tady na mě chvíli, hoši, zajdu za pořadatelem, a jenom si s ním něco vyřídím. Lexo, jdeme!" Ozzák ani nečekal na nějakou odpověď a rovnou se otočil a šel. Nejdřív se vydal k člověku, který vypadal, jakože tomu tady velí, ale pak si všiml luxusního mercedesu, parkujícího trochu bokem od ostatních aut. Jakmile si uvědomil, komu patří, hned změnil plány.
"Lexo, běž do našeho auta pro tažný lano a dej si ho do batohu. Pak se vrať a zajdi k tomu černýmu fáru k řidiči a požádej o autogram."
"Jéé, a kdo tam je, pane Ozzáku?" Lexa se na chvíli zamyslel, pak se mu rozzářil obličej. "Ewa Farna!?"
"Ne, někdo lepší, Lexo."
"Tak je to Aleš Brichta? Řekněte mi to, pane Ozzáku."
"Lexo, je to důležitý úkol, tak se soustřeď. Půjdeš k řidiči a budeš chtít podpis, jasný?"
"Jasný, pane Ozzáku."
A zatímco šel Lexa k autu zepředu, Ozzák si černý mercedes obešel a blížil se k němu z opačné strany. V okamžiku, kdy řidič stáhl okénko, aby zjistil, co po něm Lexa chce, otevřel Ozzák zadní dveře a skočil do auta. Popadl ženu, která seděla nejblíž a začal ji tlačit prstem do zad.
"Táák, a teď se nikdo ani nehne, jinak to tady paninka koupí."
Eva Ševčíková byla příliš vyděšená na to, aby vydala jakýkoliv zvuk. Všichni v autě jako by zkameněli, Ozzák toho hned využil.
"Ták, Lexo, tady pan řidič nám otevře kufr a ty doneseš lékárničku a tažný lano, jasný?" Řidič sáhl pod volant, a bylo slyšet jak se kufr otevřel. Lexa byl hned s lékárnčkou zpátky.
"Co mám dělat, pane Ozzáku?"
"Ať si přesedne a pak ho svaž, a uvaž mu roubík, no...na co čekáš, dělej..." Lexa se dal do práce. Mezitím, co se pral s tuhým lanem, šeptal Ozzák něco paní Ševčíkové do ucha. Ta to nevydržela a omdlela. Poté, co se Lexa postaral o řidiče, šel dozadu a pomohl Ozzákovi svázat a zpacifikovat i Evu a Vaška Ševčíkovy. Nakonec si Lexa sedl za volant a podle Ozzákových pokynů odjel s autem pryč.
Členové kapely Nasranej Ještěr už začínali být trochu nervózní, Ozzák už se nějakou dobu neukázal, a celej ten fesťák jim přišel nějakej divnej. Už jenom ti lidi, co tu byli; průměrný věk-60+. Nedaleko bufetu parkovala sanitka pro případ nouze. Navíc, na to, že to byl rockovej fesťák, tady bylo podezřelé ticho. Něco tady nehrálo. Už už chtěl Šutrák vydat pokyn k odjezdu, když se objevil Ozzák.
"No tak hoši! Na co čekáte? Jaktože ještě nemáte sbalenou aparaturu? Za chvíli to tu rozbalíme a vy tu sedíte jak krůty!" Zatímco tohle Ozzák říkal, vytáhl dvě VIP kartičky. Jednu si připl na vestu a druhou podal Šutrákovi.
Kapela se s věcmi v náručí vydala za Ozzákem, ten šel hrdě první a rozrážel stříbrovlasý dav jako ledoborec. Šel přímo za hlavní pódium, kde se prokázal kartičkou taktéž přestárlému sekuritákovi. Okamžitě se jich ujal moderátor a hlavní pořadatel v jedné osobě. Byl velmi milý a pozorný.
"Kdo sakra jste?! Teď mají vystupovat Eva a Vašek! Že vy budete ti Čechomoři, nebo jak se jmenujou, ale my tady žádné novoty nechceme. Tady je to jenom pro čisté styly!"
Ozzák přerušil pořadatelův výklad zvednutou rukou.
"Klid, mluvil jsem s nima, Eva a Vašek vám vzkazujou, že to máme vzít za ně. A jestli prej se nás pokusíte vyhodit, tak vám nikde nezakdákaj, eee, teda nezazpívaj, jasný?"
Postaršímu plešatému muži se viditelně rozšířily zorničky. Ale ovládl se a ještě dokázal poměrně pevným hlasem říct; "Tohle je nějaké divné, kde jsou, co? Není možné aby přece odjeli..."
"Heleď chlapíku, prostě se jeli projet, víš jak to je, jsou bohatý, mají svý móresy. Vona říkala cosi o tom, že má špatnej účes a šup, a už jeli ke kadeřníkovi..."
"Tomu bych věřil, kvůli komu myslíte, že je tu takové ticho? Měli ve smlouvě, že několik hodin před jejich vystoupením nesmí hrát žádná jiná hudba, aby se nezkazil ten dojem." Organizátor téhle akce udělal při nepříjemné vzpomínce na vyděračskou smlouvu bolestný obličej. Pak si uvědomil, že ta hromada seniorů venku už je po těch hodinách nudy schopna se vzbouřit, a to se nesmělo stát.
"No co, pojďte hoši, nemůže tu být ticho věčně, a nějakou novotu to publikum taky trochu skousne. Hoši, tady máte chlapy k ruce, připravte se, za chvíli vystupujete."
Netrvalo to ani pět minut a celá kapela stála nastoupená na pódiu, všichni, až na Šutráka, se usmívali. Ten jediný celou dobu protestoval, protože tušil, jak celá tahle hurá akce skončí. Ale musel se podvolit většině, vedené tvrdohlavým Ozzákem. Ujal se tedy své role.
"Nazdár Všechlapy! Čekali jste možná někoho jinýho, ale zatím jsme tady my a zahrajem vám, dokud se vám Evička nevrátí!" Pak začli svoji nejnovější písničku ´Jako kudlanka v zadku´. Při prvních ohlušujících akordech byla první řada diváků odvržena silou zvuku asi o pět metrů dozadu. Berle, příčesky a zubní protézy lítaly vzduchem a v nastalém zmatku začali důchodci pogovat, ani nevěděli jak. Ozzák se s nadšením vrhl mezi ně. Saniťáci nervózně postávali u kroutícího se davu a čekali na první infarkt. Zrovna když písnička nejvíc gradovala (bylo to u druhého sóla) křečovité pohyby davu začaly ustávat. Než zazněl poslední tón, všichni se uklidnili. Písnička skončila, v nastalém tichu bylo slyšet jenom vrzání umělých kloubů.
Frontman kapely Nasranej Ještěr při pohledu na stovky lidí sveřepě svírající hole hlasitě polkl.


Relativní

26. ledna 2009 v 10:29 | Máruška |  My work
V čase cítíš malou změnu,
když od známa se oprostí
nelze hladit krásnou ženu
nadsvětelnou rychlostí

Ozzákovo poslání: díl 2.

25. ledna 2009 v 17:53 | Máruška
Lexa s Ozzákem seděli v přeplněné dodávce s téměř všemi členy kapely Nasranej Ještěr. Druhý kytarista Pepa "Psycho" Ruml nejel, protože se do dodávky vejde jenom pět lidí, a los určující, kdo zůstane doma, padl na něho. Řidič, lídr a hlavní zpěvák kapely Šutrák se otočil na Ozzáka.
"Hele, a určitě nás tam chtěj? Jseš si naprosto jistej, že říkali, že chcou Nasranýho Ještěra?"
"Jasný Šutráku, vždyť vy a Vzteklá včela jste úplně nejlepší kapely." Ozzákovy oči se zúžily. "Nebo mi snad nevěříš?"
Šutrák se raději zase otočil na cestu a soustředil se na řízení. Něco mu na té Ozzákově historce nesedělo. Proč volal pořadatel festivalu zrovna jemu? Jak mohl chtít zrovna Ještěra? Vždyť takovýhle kšefty se dělaj úplně jinak, a navíc se většinou tyhle věci dozví mnohem dřív dopředu. Ale co, už jsou stejně moc daleko od Prahy na to, aby se dalo něco vrátit.
"Ha! Všechlapy! To je jméno pro vesnici, ne jak Praha. Hoši, tady zastavte, musím vám něco říct."
Šutrák něco takového čekal, ´teď určitě přijde nějaká šílená historka o tom, jak mu Ozzy Osbourne ve svý písničce přikázal, že mají jít na náměstí Všechlap a hrát tam na plný koule.´ Ale jediné co Ozzák řekl, bylo, že je čeká náročné a tvrdé publikum. Bylo to čím dál divnější.
Projížděli Všechlapy, kde na témeř každé budově visel nějaký transparent, nebo aspoň plakát zvoucí na "Všechlapský festival". Zastavili, aby se jednoho místního zeptali, kde že se to koná. Děda si metalovou kapelu nacpanou v dodávce přeměřil podezřívavým pohledem a pak uznale pokýval hlavou
"Inu, vždycky je čas na změnu, musíte jet pořád rovně, až za posledním domem uvidíte hromadu lidí u fotbalového hřiště. Tam je ten festival. Snad se tam uvidíme, tak nashle, hoši."
Dodávka tedy dále pokračovala stejným směrem, dokud v podstatě nevyjela z vesnice. Tam byla postavená obrovská provizorní brána, na níž se skvěl transparent s nápisem "Všechlapský festival". Osádka auta vzrušeně diskutovala nad nadcházející zkušeností, a to ještě nevěděli, co si pro ně Ozzák připravil.

Ozzákovo poslání: díl 1.

25. ledna 2009 v 0:36 | Máruška


Ozzák seděl v prázdné hospodě U Jezevce a skláněl se nad svým, asi osmým, pivem. Už delší dobu byl tak nějak zamlklý a dokonce ani nešel mlátit do Jukeboxu, když nějaký pitomec pustil Hanku Zagorovou i s její duhovou vílou.
"Co se stalo Ozzáku? Pořád ještě držíš tryznu za Dědka?"
"Ale né, já Ti mám dneska celej den takovej divnej pocit Simono. Je to jako by mě někdo praštil lopatou přes ksicht. V noci se mě zdál sen o Jimu Morrisonovi, jak udělal koncertní šňůru s Britney Spears, a pak, že došlo pivo...úplně, prostě už nebylo pivo."
"Hele, byl to jen sen Ozzáku, navíc, pivo nedošlo, už máš desátý. Když jsem u toho, kdy zaplatíš účet?"
"Jéé Simono, zeptej se bráchy."
"Jasný"
Ozzák se zase sklonil nad svým půllitrem, a zadíval se do zlatavého moku. Najednou, jako by se svět rozmazal, ale tak nějak jinak, než jak to Ozzák běžně znal, a když zvedl zrak, naproti na židli seděla temná postava. Byl to Bruce Dickinson.
"B..B...Bruci, já věděl, že za mnou jednou přijdeš. Bruci, ten koncert v Ostravě byl boží..."
"Já vím Ozzáku, ale proto tu nejsem. Ozzáku, mám pro Tebe důležitý úkol."
"Pro Tebe cokoliv Bruci."
"Řekni mi, chceš aby se někdy stalo to, co se Ti dneska v noci zdálo?"
Ozzák zavrtěl hlavou.
"Ne... nic jiného jsem od Tebe ani nečekal. Představ si, že právě teď, někde v téhle malé republice, jsou nějací mladí lidi, které někdo nutí poslouchat něco jiného než metal."
Ozzák, který právě dopíjel svoji dvanáctku, se zasekl a málem se udusil pivem. Jeho vyděšené oči jasně říkaly, co si o tom myslí. Bruce Dickinson jen pokýval hlavou a obdařil Ozzáka vědoucím pohledem. Pak ukázal Ozzákovi ať si přisedne blíž, a začali si něco šeptat.
Simona se dole pod barpultem pokoušela utáhnout těsnění u pípy, a když se zvedla Ozzák už na svém místě neseděl. Byl pryč.

Pokračování příště...

Střevní záležitost

21. ledna 2009 v 8:38 | Máruška |  věci z kástingu
Mno, nevím jestli mám básnické střevo, někdy mám pocit, že je to spíš básnický konečník, ale publikuju na písmáku (mám přezdívku Nienna) a někdy se mi i něco docela povede... až mě někdy v nejbližší době políbí múza, tak se ozvu a něco tu hodím, zatím vám www.pismak.cz musí stačit...

Čekání adolescentky

20. ledna 2009 v 8:56 | Máruška |  My work
Čekám na Tě dneska
plochá jako deska

Onanie

20. ledna 2009 v 8:54 | Máruška |  My work
Minuty se vlekou
pod chlupatou dekou

Uchojed

20. ledna 2009 v 8:53 | Máruška |  My work
Dej už pokoj mému uchu
raději se věnuj vzduchu.
Nadechuj a vydechuj
moje ucho to je fuj!

A pak se můj pes proměnil v strom a...

18. ledna 2009 v 11:38 | Máruška |  věci z kástingu
To byl jeden docela divný sen, ale to jste asi vědět nechtěli, co? Moje sny bývají dost šílené, nesmyslné a košaté. Často taky špatně zapamatovatelné...
Moje "životní" sny jsou z trochu jiného soudku. Čím budu? Nevím, a čím bych chtěla být? Studuju geografii a biolu, tak ještě uvidíme. Chtěla bych hodně cestovat, hlavně na východ - na Balkán a do Asie. A jednou snad, bych mohla někde pomáhat, třeba učit někde na škole, co já vím, v Botswaně.

Vím, že je to naivní, ale bez takhle naivních lidí, by hodně těch, kteří iluze a sny dávno nemají, bylo dávno po smrti.

Tak tohle se mně dotklo milý/á XXXXX

17. ledna 2009 v 19:12 | Maruška |  věci z kástingu
Tak jo, tohle jsem dělat nechtěla, ale musím se bránit...jako Saša opravdu nejsem, a pokud si přečteš můj blog, tak to zjistíš. Jenom proto že nepařím ve světlech stroboskopů a nenosím růžové trendy oblečení, nejsem Saša. Myslím, že Ti může mnoho mých přátel potvrdit, že když někde jsem, tak je mě všude plno...ale vzhledem k tomu že na tenhle blog očividně nikdy nevstoupíš, tak se to ani nikdy nedozvíš. Ale to nevadí.

P.S.: Jmenuji se Slovíková

Do divočiny

16. ledna 2009 v 19:41 | Mária |  věci z kástingu
Už se vám někdy stalo, že jste se opravdu hodně vžili do nějaké postavy z románu nebo filmu? A víte co se stane, když vám taková postava na konci filmu umře, třeba bez toho, aby alespoň zahlédla své milované? Řeknu vám, co se stalo mně; brečela jsem "jak malé děcko". Brečela jsem tak, až se mi moje kamrádka musela smát, což opravdu nebylo příjemné...

Into the Wild - doporučují přední výrobci kapesníků

Můj soused zabiják...

16. ledna 2009 v 19:07 | Mária |  věci z kástingu
Můj soused sice zabiják není, ale já ho asi jednou přerazím, mám totiž takový pocit, že trpí obsesí, co se vrtaček týče. Víte jaké to je? Člověk se chce pěkně prospat, poté co se někdy ve tři vrátil z Drakkaru a ten šílenec se rozhodne, že si v sedm (!) potřebuje něco navrtat.

Tak takhle si já žiju...

Viktoria Ovtcharenko, děkuju...

16. ledna 2009 v 18:31 | Mária |  věci z kástingu
Děkuju, protože jsi to řekla i za mně. Nelíbí se mi způsob jakým nás někteří hodnotí, a to oběma směry. Jedni hlasují jenom proto že vidí pěknou slečnu a jiní, aniž by si cokoliv od ni přečetli, ji hned kritizují. Mohlo by to být jinak, ale to je jen zbožné přání...Měj se krásně.


Odhalili jste mě! :-)

16. ledna 2009 v 15:29 | Mária |  věci z kástingu
Ano, možná tomu nebudete věřit, ale já se opravdu živím jako modelka, ale asi ne tak jako ostatní slečny. Neživí mě totiž modeling, ale pózování pro studenty na výtvarné škole. Takže jsem Satanáš a také se svlékám před lidmi. Co naplat, studenti, se kterými pracuju mě bohužel kreslí, takže nemám žádné hambaté a polo profi fotky, kterými bych se mohla (nebo chtěla) pochlubit.

Zase smůla, tedy pokud jste čekali něco jiného...

Tak jak? Jsem, nebo ne?

16. ledna 2009 v 9:48 | Maruška |  věci z kástingu
Tak jsem si pročítala komentáře k anketě, a musela jsem se nad sebou zamyslet, podle někoho vypadám jako modelka! Mám takový pocit, že se mi asi zvedne sebevědomí a přihlásím se do nějaké agentury...to by byla fakt sranda, už vidím, jak mě tam za moje špeky pochválí a jak budou unešení z mých okousaných/ostříhaných nehtů a mé neschopnosti chodit na podpatcích. Nechci nikomu brát jeho názor, nebo se vysmívat, ale modelka zrovna nejsem, tím jsem si opravdu jistá. :-) Myslím, že by se lidé opradvu měli podívat na všechny blogy, než zahlasují, protože podle jedné fotky tu, svému srdci nejbližší, prostě nemůžou poznat...




Pokaždé jinak: LARP

15. ledna 2009 v 22:36 | Maruška |  věci z kástingu
Tak jo, a teď moje "pravá" tvář. Tím nechci říct, že bych si předtím na něco hrála. Jenom mě tady ještě nikdo pořádně nezná. Žiju pro kostýmy, strašně ráda se vžívám do rolí různých lidí a klidně i různých ras, jezdím na LARPy a tam jsem schopná čtyři dny v kuse pobíhat v kostýmu a bláznit s mečem v ruce. Takže pravda je taková, že mám pravých tváří hodně, tedy aspoň co se LARPů týče.

Čím to sakra může být?

15. ledna 2009 v 20:03 | Máruška |  věci z kástingu
Když jsem viděla upoutávku na Comeback, myslela jsem, že se na tenhle sitcom nikdy dívat nebudu...chyba lávky. Comeback je nejvtipnější počin posledních deseti let, a koukat na něho budu, i když si o mně někteří "intelektuálové" myslí, že jsem odpad. Comeback je vtipný kvůli Ozzákovi. Kvůli Mambě. Kvůli Tomášovi. Kvůli Lexovi. Kvůli všem.

Comeback je prostě vtipný proto, že jsem na Vánoce pekla rohlíky...
A taky proto, že jsem si pro jistotu pořídila větší mixér.