Nechtěla jsem to sem dávat, ale ukázalo se, že je to potřeba. Všechny texty na tomto blogu jsou mé vlastní. Je to má tvorba a vztahují se na ni autorská práva. Pokud chcete něco mého použít, prosím požádejte mě o to. Pokud to neuděláte a já to zjistím, máte smůlu, neboť jsem bohatá svině, co si může dovolit vlastního právníka. 

Prolhaná

17. ledna 2011 v 9:23 | Maruška |  Idées noires
Já nevím proč to dělám.

Dělala jsem to tak vždycky. Strašně jsem lhala, a vymýšlela si. Kdybych ve spoustě věcech říkala pravdu, třeba u nás doma, k ničemu bych se nedostala.
 

Móda hýbe světem, mně žlučí

14. prosince 2010 v 12:14 | Maruška |  Idées noires
ale taky jak kdy.

Kde jsou ty časy mé puberty, kdy jsem se chovala a tvářila jako kluk. Dokonce, podle slov žen z mojí rodiny jsem jako kluk dokázala dělat i jiné věci. (Poznala jsem to z neustálých dotazů jako: "Proč chodíš/sedíš/mluvíš/pliveš jako kluk?") Dneska už je to passé (píše se to vůbec takhle?) a já si hraju na dospělou paní.

Neumřela jsem

6. prosince 2010 v 13:22 | Maruška |  Idées noires
a přesto jsem nenapsala na blog ani čárku. Jak je to možné? Psát pořád umím, číst taky. Jenom ten čas, ten čas.
 


Lhiterární whükent no.9

24. října 2010 v 20:18 | Maruška |  Reporty a recenze
Tak, devátý Litweek je za námi. Je děsivé, když si člověk uvědomí, že se pro něco takového propůjčuje už 4 roky. Tentokrát jsem přijela trochu pozdě, ale přece.
Zkrátka a dobře jsem zmeškala program pátečního večera. Ale ona i ta sobota dost stála za to. 
Tentokrát se nebudu vypisovat tak, jako minule. Tentokrát nebyla atmosféra ani hororově sugestivní, ani sugestivně stísněná. A taky se nedostavil pán s hákem. Vyděsil ho totiž Mamut se sekerou.

tyč je to, oč tu kráčí

21. října 2010 v 14:55 | Maruška |  dove ternare
Mám staronovou vášeň a tedy konečně snad něco, co mě donutí se sebou něco dělat. Jak už to tak u mně bývá, půjdu na to trochu občírně. (o významu slova už jsem někde psala)

Letmá setkání za zvuku motorů a chladné podzimní noci.

20. října 2010 v 0:20 | Maruška |  My work
Večerní Brno je jako rozbouřená příroda. Noc se hlásí o svá práva a řeky lidí tečou všechny jedním směrem. Snad kdyby nad městem létal vrtulník s termovizí, znali bychom obrázky pohyblivých teček tvořící rudé stužky, které směřují všechny jedním směrem. A tam, ve svém cíli se slijí a vytvoří jedno velké jezero. Vodní plocha plná vírů, pohybu a spodních proudů.

Z mého nynějšího života

15. října 2010 v 11:45 | Maruška |  Idées noires
Už dlouho jsem tady nenapsala žádné své citové výlevy typu, že jsem k ničemu, nikdy nebudu mít práci, nebo že mám problém s některými lidmi. Prostě nějaký ten deníčkový zápisek. A protože vám to, milí přátelé (oslovení přátelé mi přijde vhodnější než čtenáři, protože většinu z vás znám lépe nežli jen jako nějaké anonymní čtenáře), určitě už hodně chybí, rozhodla jsem se to napravit.

Jedna z nymf a múz

8. října 2010 v 23:47 | Maruška |  Idées noires
Jak už možná víte, společně s mými dvěma velice blízkými osobami provozujeme takový blog. Je to o životě a názorech takových, jako jsem já.
Společně se mnou se na téhle šílenosti podílejí dvě úžasné, okouzlující a volnomyšlenkářské slečny. Jedna krásnější než druhá. Jedna z nich je moje černá královna, která mi v době krize pomohla vylézt z krabičky sestávající z pomateného vidění sebe sama. (uff, složitá konstrukce) A druhá, to je antická bohyně, stejně inteligentní, více krásná. Neuvěřitelně přitažlivá. Pro ni jsem napsala tuhle pochéziji. /Tímto se omlouvám Chlupatému Stvoření za to, že se to nerýmuje/

Podzimní rekapitulace

1. října 2010 v 13:05 | Maruška |  My work
Jak se tak na to koukám, asi jsem nelhala. Tedy co se toho podzimu týče. Je to moje nejmilejší roční období, ať už jde o Babí léto, plískanice, či už téměř zimní dny, kterými se semtam probojuje hřejivé slunce. Ten kdo se sem jednou za čas podívá, to pozná jednoduše, o podzimu jsem napsala snad víc básní než o lásce :-). 
Řekla jsem si, že udělám takovou malou rekapitulaci věcí, které jsem napsala na podzim, o podzimu a pro něj. Ale abyste se se mnou v té podzimní náladě neutopili, projdeme si pěkně celý rok. Vezmeme to chronologicky.

Chlad svírá

30. září 2010 v 18:18 | Maruška |  My work
Zima zebe dobou dávno odešlou
ptáci svoje touhy na jih odešlou
Z rána opar skryje všechny úsměvy
slunce zlato vlije ve zpěvy

Poslední nit tepla pronikne přes val
mraků šedé moře i přes všechen žal
rudé rtíky šípků mrazem svraskalé
zašeptají s větrem na skále

Lavičky jsou prázdná srdce ze dřeva
vidíš mého blázna, slyšíš tetřeva
podzim který sbírá vojska, potáhne
zima nebem blýská, zasáhne.

Kam dál